Tatry - fotogalerie

Západní Tatry - Roháče se rozkládají na území o rozloze bezmála 400 čtverečních kilometrů. Jejich část (asi 260 čtverečních kilometrů) je od roku 1987 součástí TANAPu. Západní Tatry vznikaly v mladších druhohorách a starších třetihorách. Svou současnou podobu však získaly tyto hory až během dob ledových, kde je modelovaly četné ledovce. Po svém působení nám tady zanechaly výrazné stopy v podobě morén a karů. Největší ledovce se tehdy nacházely v Roháčske, Ráčkove, Žiarske, Tiché a Bystré dolině. Ledovce dosahovaly délky 5 až 9 kilometrů a mocnost ledu činila až 200 metrů. Tatry jsou jádrovým pohořím tvořeným prvohorními žulami a krystalickými břidlicemi, jen v jejich nadloží můžeme nalézt bohaté druhohorní sedimenty tvořené dolomity a dolomitickými vápenci. Hlavní hřeben Západních Tater má délku asi 42 kilometrů a průměrná výška vrcholů hlavního hřebene se pohybuje mezi 2000 až 2100 metry. Z hlavního hřebene pak vybíhá množství rozsoch, které jsou odděleny hlubokými údolími. První tři nejvyšší vrcholy - Bystrá (2248 m), Jakubiná (2194 m) a Baranec (2184 m) leží právě v takovýchto bočních rozsochách. Ty nejmohutnější vybíhají k jihu. Ples není v této části Tater mnoho. Největším z nich je Dolné Roháčske pleso s rozlohou 2,22 ha a hloubkou asi 6,5 metrů. Nejhlubším plesem je ale Horné Bystré pleso s hloubkou asi 12,5 metrů, které je zároveň nejvýše položeným plesem v Západních Tatrách (1875 m). Alpínský ráz mají pouze vrcholy kolem Ostrého Roháče, ostatní části mají spíše holní ráz (alpínské louky). Podnebí Tater má výrazně kontinentální charakter se studenými zimami a horkými léty. Průměrná roční teplota tady dosahuje pouze 2 st. C, v nejvyšších polohách se dokonce pohybuje kolem nuly. Nejnižší teloty jsou obvyklé v lednu, nejvyšší v červenci případně v srpnu. Ve výškách nad 2000 metrů se pak tato maxima posouvají na únor a srpen. Flóra a fauna této oblasti je velice bohatá. Z nejvzácnějších druhů si tady jmenujme medvěda hnědého, kamzíka horského, sviště horského či orla. Z kytek pak plesnivec alpínský, hořec ledovcový a velké množství dalších.

Z cesty na Rysy

Vysoké Tatry jsou geomorfologickým podcelkem Východních Tater, které se dělí na již zmíněné Vysoké Tatry a Belianské Tatry. Vysoké Tatry jsou jediným pohořím Slovenska, které má vysokohorský ráz. Má všechny znako takovéto krajiny - velkou nadmořskou výšku, velkou členitost a bohatství různých skalních forem. Vysoké Tatry mají celkovou rozlohu 260 čtverečních kilometrů. Délka jejich hlavního hřebene činí asi 26 kilometrů. Tatranský masív dosahuje největší šířky asi 17 kilometrů. Jsou ohraničeny Podtatranskou kotlinou na jihu, Podtatranskou brázdou na severu, na východě sousedí s Belianskými Tatrami a na západě s Tatrami Západními. Od nich jsou odděleny Kôprovou dolinou, která je spolu s Bielovodskou dolinou nejdelší dolinou Vysokých Tater (11 km).
Vysoké Tatry jsou součástí Tatranského národního parku (TANAP), který byl vyhlášen již v roce 1948 s účinností od 1.1.1949. Jeho dnešní rozloha činí 73 300 hektarů, plocha jeho ochranného pásma pak 39 800 hektarů. Park byl navíc v roce 1993 zařazen do sítě biosférických rezervací v rámci programu Svišti

UNESCO - člověk a biosféra (MAB). Hřeben Vysokých Tater je obloukovitě prohnut směrem k jihu. Z něj pak k severu a k jihu vybíhají mohutné rozsochy, které ohraničují hluboké doliny. Na jejich dnech se lesknou třpytivá oka četných ples, kterých ve Vysokých Tatrách napočítáme skutečně hodně. Největším plesem na slovenské straně Tater je Veľké Hincovo pleso, které má rozlohu 20,08 ha a hloubku 53 metrů, takže je zároveň i nejhlubším plesem na slovenské straně Tater. Vraťme se ale k bočním hřebenům. K jihu jich vybíhá pět. Jde o rozsochu Krivánskou, Končistej, Gerlachu, Slavkovského štítu a štítu Lomnického. K severu pak vybíhají rozsochy Vyšného Žabieho štítu a Široké. Obecně platí, že jižní rozsochy jsou mohutnější a vyšší. Leží v nich i ty nejvyšší vrcholky Vysokých Tater - Gerlachovský a Lomnický štít. I dna dolin obrácených k jihu jsou výrazně výše než dna dolin obrácených k severu. Tento fakt souvisí s geologického hlediska nedávným obdobím - dobou (resp. dobami) ledovou (ledovými). Tehdy se i v Tatrách vyskytovaly mohutné ledovce v podobě, jak je známe z Alp současnosti. Pokud jde o geologické složení Vysokých Tater, tak to je také neobyčejně pestré. Jádro pohoří je tvořeno žulami a krystalickými břidlicemi. V nadloží se pak objevují druhohorní sedimenty v podobě vápenců a dolomitů. Objevují se však i křemence, pískovce a různé druhy slepenců. Nakonec se jen v krátkosti zmíníme o flóře a fauně této oblasti, které jsou neobyčejně bohaté. Žije tady jak medvěd hnědý, tak vlk či rys. V alpínském a subalpínském pásmu můžeme potkat kamzíka a sviště, v oblacích pak můžeme vzácně spatřit kroužit orla. Pokud jde o rostlinstvo, spatřit tady můžeme množství druhů známých z jiných oblastí Karpat a nebo ze Skandinávie, kde tyto rostliny našly vhodná útočiště po ústupu ledovců na konci doby ledové před asi 9000 až 10 000 lety.

Hřeben Belanek

Belianské Tatry jsou nádherným horským celkem, který byl a do jisté míry ještě i dnes je turisticky uzavřenou oblastí. O v minulosti populární hřebenovce Belianských Tater si může dnešní turista nechat jen zdát. Od roku 1993 se alespoň zpřístupnila část tohoto nádherného pohoří, kdy byl otevřen naučný chodník vedoucí Monkovou dolinou do Širokého a následně do Kopského sedla. Ale i tyto chodníky nás zavedou do překrásných partií tohoto vápencového pohoří, podcelku Východních Tater, do kterých ještě náleží Tatry Vysoké. Belianské Tatry se rozkládají na ploše asi 64 čtverečních kilometrů, délka jejich hřebene činí pouhých 14 kilometrů (v literatuře se ale jeho délka uvádí v rozmezí 12 až 16 kilometrů). Nejvyššími vrcholy je značně fotogenický Havran (2152 m) a vedle něj se tyčící Ždiarska vidla (2146 m). Jejich krása vynikne především při pohledu od Ždiaru, tedy od východu. Belianské Tatry byly formovány asi před 70 miliony lety, kdy vápencové usazeniny druhohorního moře byly vyzvednuty do dnešních výšek. Vedle naprosto odlišného geologického složení se Belianské Tatry odlišují od Tater Vysokých i tím, že jejich hřeben se táhne zhruba ve směru sever - jih, tedy na hřeben Vysokých Tater přiléhá skoro kolmo. Z ochranářských důvodů byly Belianské Tatry v roce 1977 ( s účinností od roku 1978) zcela uzavřeny. Hlavním důvodem tohoto opatření byla ochrana rostlinných a živočišných druhů, který se tady vyskytují. Ovšem tento uzávěr splnil svůj cíl jen částečně. Takže uvidíme, jak se bude situace v této části TANAPu vyvíjet do budoucna. Z nejvzácnějších rostlinných a živočišných druhů si nemůžeme neuvést plesnivec alpínský, medvěda hnědého, kamzíka tatranského či vlka obecného. Vedle nich se tady ovšem vyskytuje velká řada dalších druhů, které si naši pozornost rovněž zaslouží.

Pohled z Ďumbieru

Nízké Tatry jsou třetím nejvyšším pohořím Západních Karpat. Jestliže v případě výšky obsadily až třetí místo, pak v případě celkové rozlohy zaujímají místo první. A skutečně Nízké Tatry jsou nejrozsáhlejším pohořím nejen Slovenska, ale celých Západních Karpat. Jejich klenba se táhne v délce asi 80 kilometrů, průměrná šířka tohoto pohoří činí 15 až 30 kilometrů. Celková rozloha tak dosahuje 1242 čtverečních kilometrů. Průměrná nadmořská výška hlavního hřebene se pohybuje v rozmezí 1500 až 2000 metrů. Nejvyšším vrcholem Nízkých Tater je Ďumbier s výškou 2043 m. Nízké Tatry jsou na východě ohraničeny Vernárskou dolinou, která je odděluje od Slovenského ráje. Na severu jsou ohraničeny pásmem zvaným Kozie chrbty a Podtatranskou kotlinou, ná západě je ohraničuje údolí řeky Revúca, která je odděluje od Velké Fatry a Hiadelskou dolinou od Starohorských vrchů, a konečně na jihu jsou ohraničeny Horehronským podolím. Hranice Nízkých Tater je však poněkud komplikovanější, ale pro hrubou orientaci toto vymezení bohatě postačuje. Nízké Tatry jsou jádrovým pohořím. Jejich krystalické jádro je tvořeno především žulami prvohorního stáří a krystalickými břidlicemi. Tyto horniny vystupují zejména v hlavním hřebeni Ďumbierské části Nízkých Tater, ale také v některých partiích Královoholských Tater. Jejich celková stavba je však výrazně asymetrická. To se projeví při srovnání jižních a severních obalových sérií. Formování tohoto pohoří probíhalo především v době alpínských vrásnění v mladších druhohorách a starších třetihorách. Dozvukem této činnosti jsou četné minerální a termální prameny. Na jejich dnešním rázu se ale také velkou měrou podílely poslední doby ledové, respektive ledovce, které v těchto dobách v této oblasti Karpat vznikly. Po jejich činnosti tady nalezneme řadu stop v podobě kotlovitě prohloubených údolí (karů) a ledovcových nánosů (morén). To zejména na severní straně Nízkých Tater. Podstatnou částí Nízkých Tater je kras. Těmi nejvýznamnějšími jsou Demänovský kras, Ďumbierský kras, ale také kras Važecký a Bystriansky. V nich se vytvořilo působením vody velké množství jeskyní, jako je např. komplex Demänovských jeskyní v Demänovské dolině. Zapomínat ale nesmíme ani na jeskynní systém pod Ďumbierem (v masívu zvaném Kozie chrbty), či v masívu Krakovej hole. Jejich délky se pohybují kolem 20 resp. 15 kilometrů. O význačnosti krasu v Nízkých Tatrách svědčí i to, že jsou tady pro veřejnost otevřeny 4 jeskyně v klasické podobě (Demänovská jeskyně slobody a Demänovská ľadová jeskyně, Važecká jeskyně a Bystrianska jeskyně) a jedna s vůdcovskou speleologickou službou (Jeskyně mŕtvych netopierov). Také fauna a flóra této části Západních Karpat je velice bohatá. Potkat tady můžete jak medvěda, tak vlka či rysa, kočku divokou, ale i kamzíka a sviště. V lesích je velké množství vysoké. Také i z těchto důvodů byly Nízké Tatry v roce 1978 vyhlášeny Národním parkem (NAPANT). Výměra vlastního území parku činí 78 842 ha a ochranného pásma 110 162 ha. Poslední úpravy hranic parku byly provedeny v roce 1997.

Další užitečné odkazy:

www.karpaty.net
www.tatry.sk